Staronová myšlenka Mezimoří, neboli Intermaria, se znovu ozývá v zemích, které se začínají cítit v ohrožení jak z východu, tak i ze západní Evropy. Zatímco Kreml útočí na své sousedy otevřeně, Brusel se evropský charakter kontinentu snaží rozložit ideologicky.

Původně vznikla myšlenka obranné aliance států mezi baltským, černým a případně jaderským mořem mezi dvěma světovými válkami. Tehdy se mělo jednat o blok vedený ambiciózním Polskem. Avšak jejich vlastní ambice a šovinistická politika vůči sousedům vše zhatily.

V současnosti se o podobném projektu hovoří nejvíce v Pobaltí a na Ukrajině. Tedy v zemích, které jsou přímo konfrontovány postsovětským revanšismem Kremlu. Lotyšsko a Ukrajina, čili státy, kde je ruská rozvratná politika nejaktivnější, sice aktivně spolupracují, ale jedině pevný obranný pakt může mít požadovaný odstrašující potenciál.

A přesně tím by za mezinárodní podpory mohla disponovat právě Ukrajina. Po rozpadu SSSR se totiž Rusko výměnou za stažení jaderných zbraní z území Ukrajiny (tehdy třetí největší jaderný arzenál na světě) zaručilo respektovat územní celistvost Ukrajiny. Touto dohodou se už Ukrajinci po anexi Krymu a okupaci Donbasu necítí vázání. A proto by v budoucnosti mohla Ukrajina celý prostor Intermaria zaštítit jaderným deštníkem.

Hrozba z východu je naprosto reálná a viditelná v mnoha projevech na území sousedů Ruska. Neméně nebezpečné je to, co předvádí tandem EU a NATO. Zatímco NATO po konci studené války sloužilo západním jestřábům pouze jako krytí pro jejich krvavá dobrodružství (Irák, Afghánistán, Jugoslávie apod.), tak EU si osvojila svojí vlastní a zvrácenou ideologii. Od doby kdy jsme s dalšími zeměmi do Unie vstoupili, podařilo se její bruselské centrum ovládnout tzv. Nové levici. Tedy západním stoupencům marxismu, pohrobkům ideologie Frankfurtské školy. O jejím rozkladném působení na těla našich národů i jejich nenávisti ke všemu tradičnímu jsme již psali ZDE.

A tak když evropským národům našeho prostoru hrozí zhouba z obou světových stran, vzniká i nová aktuální potřeba nových spojenectví. Těžko říct, jestli je nebezpečnější postupný rozklad z rukou Nové levice, nebo frontální útok ruské páté kolony. Oboje nás vede k naléhavé potřebě semknout se. Bránit se a vzájemně se přitom respektovat. Nevnucovat hegemonii a už vůbec ne žádné pokrokové ideologie. Spojenectví v úctě k tradicím a identitě každého.

Když se u nás hovoří o vystoupení z EU, je nám zastáncům czexitu vytýkáno, že naše členství v EU nemá alternativu. Jistě, v dnešním světě by úplná izolace byla šílenství. Ale dokud se neprobere západ ze svého neobolševického blouznění (pokud vůbec), my můžeme nalézt alternativu právě zde - v Intermariu!